Nemějte s nepřáteli slitování, oni ho také mít nebudou !!!

Románek

23. dubna 2006 v 16:16 | Aník
Taková věc, co se běžně přihází za dlouhých podzimních večerů, kdy jsou srdce osamělá…

"Snape - na slovíčko!" zavolal si ho Moody a vtlačil Severuse do jednoho z četných zákoutí domu na Grimmauldově náměstí.
"Víte přece, že mi nic neunikne… Já vidím, i když nevidím!" zahuhlal a naklonil se ke Snapeovi tak blízko, že mu dal pocítit svůj smrdutý dech. "Přede mnou to neutajíte…!" zahrozil Moody a hrozivě zakoulel svou čarodějnou a shodou okolností i jedinou modrou oční bulvou.

Snape ztěžka polkl. "Chcete tím říct, že můžete proniknout až…"
"…Ano, až tam," přisvědčil Moody.
"A jistě toho s oblibou využíváte…, co?!"
"Jsem starý člověk. Na podobné legrácky mě věru neužije," zabručel bývalý bystrozor.
"Jistě, …vy raději takhle někoho špehovat, že ano?!!"
"Ale jděte," ušklíbl se Moody. "Přišel jsem na to takřka náhodou…"
"Doufám tedy, že si to necháte pro sebe," zasyčel Snape.
"Když se od něj budete držet dál…!"
"Nedělám nic jiného!" odsekl Snape a dal mu na vědomí, že odchází.
Moody se k němu naklonil ještě víc a zašermoval mu před očima svou hůlkou. "Dejte si pozor, Snape!!" Potom nechápavě zavrtěl hlavou: "Já se vám divím - proč si nenajdete někoho úměrně k svému věku…?"

"Posaďte se, Pottere. Chci si s vámi o něčem důležitém …promluvit."
"Ano, …pane," řekl Harry a zadíval se na Snapea se značnou nedůvěrou, protože takhle ho neznal.
"Jak bych vám to…," začal, ale hned se zase odmlčel a stočil pohled stranou. 'Proboha, ještě že sedím za tím stolem a není nic vidět,' napadlo ho a s hrůzou sledoval rostoucí napětí v zakázané zóně svých slipů.
Cítil, jak rudne…

"Pane profesore …není vám nic?"
"…Ugnnh!" vydralo se ze Snapeových rtů, načež opět získal svou obvyklou barvu. "To je v pořádku - jen malá nevolnost," ucedil profesor a otevřel okno. "Mám tu nějaký starý lektvar, tak jsem si myslel, jestli není váš…"
"Ne, pane," odpověděl Harry lhostejně a vzal lahvičku do ruky. "Co je v tom…?"
"Nemám tušení - ale vím, že vy jste takových lahviček dříve používal."
Harry flakón otevřel a opatrně si k němu přičichl.

Když se probudil, ležel na pohovce a nad ním se skláněl Snape. Bylo mu skvěle, jenom nějak nepochopil, proč má profesor ruku v jeho kalhotách. Ale co - na tom nezáleží…

"Já… já nevím, jestli to, co děláte, je správné…," zamumlal Harry, když přišel víc k sobě.
"Já to také nevím, …ale co je vlastně správné, Pottere?"
Harry bezradně pokrčil rameny a nechal se od Snapea dál osahávat.
"To je hodný chlapec…," zašeptal Snape a pohladil Harryho po vlasech. "Ale před ostatními si budeme i nadále hrát na zlého profesora, ano…?"
"Jistě, pane," řekl zmateně Harry a úlevně se zasmál.

"Co je to s tebou, Harry?"
"Hermiono, můžu ti něco svěřit…? Ale Ronovi to, prosím tě, neříkej - nepochopil by to. Já totiž…, jak bych ti to… - Snape mě asi miluje."
Hermioně zaskočil dýňový koláč. "Cože Snape?!!"

Harry celý zrudnul a sklopil hlavu. "Dotýkal se mě a já… mně to nevadilo…"
"Jseš si jistý, že nemáš horečku, Harry?"
"Ne! A hlavně mě neposílej na ošetřovnu - i beztak si ze mě Malfoy dělá legraci! Ale prosím tě, jenom si nemysli, že…"
"Já si nic nemyslím, Harry," ubezpečila ho Hermiona. "Hm… a - jaké to bylo?" zeptala se zvědavě.
"No, já jsem si vždycky myslel, že třeba líbat se s klukama je takový nenormální, ale on byl najednou tak… tak…"
"Rozumím."

Naklonil se přes stůl a zašeptal jí do ucha: "A Hermiono…, znamená to - když se mi to i trošku líbilo, že jsem …ty-víš-co?!"
"Myslíš homosexuál?" řekla přezíravě nahlas Hermiona. "To není jisté, Harry. V našem věku není nic jisté a NIC zakázané, víš? Může se z tebe vyklubat úplně cokoliv…"
Harry na ni nechápavě civěl.
Poklepala mu na rameno. "Věř mi - přečetla jsem o tom všechno," uklidňovala ho.
"Vážně?"
"Ovšem," usmála se Hermiona. 'Tak Snape…!' pomyslela si důležitě. 'Hmm…' "A teď, když dovolíš, si půjdu dopsat domácí úkol z lektvarů."

"Pane profesore…?"
"Tady jsem, Pottere!" Naznačil mu, že má být zticha a jít k němu do kabinetu. Snape se rozhlédl po chodbě, zda je nikdo nesledoval a zabouchl za sebou dveře. Když je zajistil kouzlem proti vyrušení, obrátil se ke svému hostu. "Tak, …konečně sami," zamumlal a usmál se na Harryho. Ústa na ten pohyb nebyla zvyklá, takže jen lehce přizvedl koutky.

Harry si stydlivě sedl na kraj vyšisované, lahvově zelené pohovky s roztřepeným okrajem a Snape postavil na stůl láhev skřítčího vína.
Bylo tam mírné přítmí a jen několik voskovic, důmyslně rozmístěných po pokoji.
Nabídl mu skleničku. "Víno?"
"Ano, děkuji," přikývl Harry, stále trochu roztřesený.
Snape mu nalil do křišťálové sklenky červené skřítčí víno, které házelo na stůl rubínové odlesky a ani na chvíli z něj nespustil oči.
Harryho to trochu znervózňovalo. "Pane profesore…?"
"Tady už nejsem profesor."
"Takže… ehm, Severusi…?" Moc mu to nelezlo z pusy. Ještě před dvěma dny to jméno k smrti nenáviděl…
Snape přikývl a usmál se ještě o něco záhadněji než předtím. Tichounce zapředl: "Ano?"

"Jak dlouho už…?"
"Asi půl roku - od té doby, co… (teď se zadrhl i on), co jsem tě učil nitrobranu."
Harry se lehce zarděl. "Mrzí mě, co se tehdy stalo - nechtěl jsem…"
"Za to jsem tě opravdu hodně nenáviděl a ty to víš!"
"Ano, vím… - bylo to vzájemné."
"A teď?"
Harry pokrčil rameny. "Nevím. Jsem z toho všeho trochu zmatený… A vy mě ještě pořád nenávidíte?"
"Kdyby ano, neseděl bys tu. Když jsem tě po prázdninách zase viděl, nevěřil jsem vlastním očím. Pamatoval jsem si tě jako malého, hubeného a taky pěkně drzého kloučka, …ale vrátil ses a jsi teď skoro tak vysoký jako já, …téměř muž," řekl Severus a odmlčel se. Po chvíli dodal: "…A začal jsi taky podobou jít víc do matky."
"No - Moody si toho také všiml."
"On si vůbec dost všímá," zabručel kysele Snape a pozvedl ke rtům sklenku.

Harry ho napodobil. Usrkl trochu opojného, těžkého vína a zadíval se přes okraj číše na Snapea.
Ten se pohodlně rozvalil na pohovce a upíjel lahodný nápoj. Vypadal, jako když sní s otevřenýma očima. Teď se lehce dotkl Harryho ruky a jen jakoby mimochodem mu v přítmí dohasínajících svic položil hlavu na rameno. "Harry…?" ozval se svým sametovým hlasem - vlastně poprvé.
"Ano?"
"Nejsem ti …odporný?"
"Ne, proč? Filch je mi odporný."
Severus se zazubil. "Mně taky…"
-Rozesmálo ho to - tak tohle je ten Snape, kterého se tolik let bál?!
Tenhle nový si ho jemně přitáhl a začal ho objímat, jak to ještě nikdy žádná dívka neudělala. A Harry mu s nádhernou samozřejmostí nastavil ústa k polibku. Snapeovy rty chutnaly po červeném ovoci a on se jich nemohl nabažit. Dychtivě se k nim přisál a neobratně propletl svůj jazyk s jeho. Severus ho pak položil na pohovku a dal Harrymu poznat něco, co mu Cho ani žádná jiná nikdy nedala…

Severusovy polibky byly stále naléhavější a jeho ruce přitom velice promyšleně zabloudily Harrymu do klína a začaly mu rozepínat kalhoty. Pak vklouzly dovnitř a zkušeně prohmatávaly jejich obsah. A Harry - posílen skřítčím vínem - v tom profesora napodobil. Sklouzl na zem a začal ho dráždit ústy…

"Oh!" vydralo se z profesorových pohrdlivě zvlněných rtů a prsty vjel do Harryho uhlově černých vlasů.

Když byli v nejlepším, Snape zaslechl nebezpečné praskání z krbového komína.
Vtom se ve vyhaslém krbu objevilo několik zelených jiskérek. Snape strčil Harryho bleskově pod pohovku a zapnul si (s mírnými obtížemi) poklopec.

"Co tu sedíš tak potmě, Severusi?" ozval se nezaměnitelný Brumbálův hlas.
"Mám trochu migrénu, tak jsem se jí pokusil zničit vínem - to nezabralo, takže teď už pomůže jen ticho a tma…," řekl malátným hlasem Snape.
"Nebudu tě obtěžovat dlouho. Chtěl jsem tě jen požádat o malou laskavost."
"Oh, samozřejmě - cokoli."
"Potřeboval bych …ehm, půjčit…"
"Už zase?" podivil se Snape. "Nechceš mi něco… říct, Albusi?"
"Ehm… vlastně ani ne," a pak Brumbál zpozoroval rozpitou sklenku navíc: "…A ty?"
"Myslím, že nic," řekl pevně Snape.
"Dobře," oddychl si ředitel.
"Tak kolik?" zeptal se pomalu a unaveně Severus, protože už se chtěl Brumbála zbavit.
"No, tedy - kolik můžeš postrádat?"
"Cože?! Jsi si jistý, že si o tom nechceš promluvit?"
"Eé… Naprosto. Prosím tě, na nic se mě neptej!"
"Dobře. Ale víc jak pětistovku ti půjčit nemůžu - vždyť víš," pokrčil Snape rameny, "…je před výplatou."
"No právě," přitakával horlivě Brumbál a shrábnul peníze. "Holt to bude muset stačit…," dodal posmutněle.
"Hezký den, Albusi!" řekl důrazně Snape.
"Eh… - jistě. Tobě taky a …díky!" zachrastil mincemi na rozloučenou.

Brumbál zmizel v zelenavých záblescích a Snape hlasitě zaklel. Mrštil hůlkou ke krbu a v prázdném ohništi to vesele zapraskalo. -Plameny musely bradavickému řediteli pěkně ožehnout zadek.

Harry váhavě vystrčil hlavu zpoza divanu. "Profesor Brumbál si od vás půjčuje peníze?"
"Bohužel," procedil Snape mezi zuby. "Ale doufám, že se aspoň jednou v tom mizerném krbu zasekne! …Tlustý je na to dost," utrousil.
"A na co je potřebuje…?"
Snape pokrčil rameny. "Co já vím - třeba má náročnou milenku. Kokain taky něco stojí…"

Chlapec překvapeně zamrkal. Zdá se, že o řediteli řadu věcí nevěděl. Pravda - byl poslední dobou trochu zvláštní, ale to Harry přičítal na vrub jeho všeobecné potrhlosti a místy snad i stařecké demenci, takže si to nijak zvlášť nepřipouštěl…

"Měl bys už jít, ať tě nehledají," řekl Snape úsečně jako vždy.
"Dobře," přikývl Harry a s jistou bázní se na svého profesora zadíval. "Mám… můžu zas někdy přijít?"
"Uvidíme…," usmál se pobaveně Severus, dopnul mu kalhoty a zavřel za ním dveře.

Konec

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 někdo-se-dívá- někdo-se-dívá- | 8. května 2006 v 15:59 | Reagovat

to je moc hustý!!!to snad ani není možné!!!ale je to dobrý-co na to říci:-)

2 bruncka2 bruncka2 | 1. srpna 2006 v 18:53 | Reagovat

¨nuda

3 Estel Silmarien Estel Silmarien | E-mail | 31. října 2006 v 17:48 | Reagovat

fůůůůůůůůůůůůůůůůůůůj

4 momo momo | 25. listopadu 2006 v 16:25 | Reagovat

krutoš... ale prej je ještě jedna povídka kde si to Snape rozdává s Hermionou! :-)

5 oki oki | 2. ledna 2007 v 11:13 | Reagovat

panebože lidi,běžte na fanfiction a tam máte o Harry Potterovi povídek stovky!!a některý vybraný sou docela hustý!! zkuste najít a přečíst povídku lilie a bílá růže!!

6 denJS.2310 denJS.2310 | E-mail | Web | 22. ledna 2007 v 16:49 | Reagovat

uuuuuuuuuuuuuchilnyyyyyyyyyyyy

7 Tanuki Tanuki | 25. července 2008 v 14:38 | Reagovat

perfektne napisane, hltala som kazde slovo.. nema chybu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama